Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Ladislav Žížala, za celoživotní dílo, zejména za dokumentaci a interpretaci kulturního dědictví Týnecka.

Ladislav Žížala se narodil 4. listopadu 1929 ve Skalici u Benešova, kde jeho rodiče vlastnili větší hospodářskou usedlost. Ve věku dvou let mu zemřel otec a matka se kvůli zajištění hospodářství brzy znovu vdala. V letech 1939–1948 absolvoval Gymnázium Benešov a po maturitě, už ve zcela nových politických poměrech se rozhodl na radu jednoho z profesorů pokračovat v nástavbovém studiu na umělecké škole sklářské v Železném Brodě. Jeho původním plánem bylo vystudovat stavebnictví, to ale kvůli svému původu studovat nemohl. Ačkoliv nestudoval obor, který by chtěl, své umělecké výchovy nikdy nelitoval.

Svoje první zaměstnání našel v Praze v podniku zahraničního obchodu Skloexport. Po vojenské službě u Pomocných technických praporů se vrátil do Skloexportu a po dalším roce se stěhoval s manželkou a malým synem do Týnce nad Sázavou. Zaměstnání našel v brodecké Jawě, kde si v uvolněnějších politických poměrech v létech 1961–1966 mohl doplnit při zaměstnání ekonomické vzdělání dálkovým studiem na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Ladislav Žížala byl od svých mladých let aktivní v kulturním životě. V podstatě od dětství byl ochotnickým hercem, od sedmi let hrál divadlo v rodné Skalici, které se hrálo pod hlavičkou Čtenářské besedy. Herectví zůstal věrný i v době, kdy byl u PTP a aktivní byl i v týneckém Ochotnickém spolku.

Od dětství bylo jeho koníčkem malování. Na benešovském gymnáziu se stal uznávaným kreslířem a výtvarné vzdělání na sklářské škole značně rozšířilo jeho dovednosti. Kresbami doplňoval v jednom období vojenské služby po práci v dolech svými kresbičkami časopis Voják na šachtě. Založil dnes již padesátiletou tradici výstav malířů Týnecka – Týneckého bienále, kterého se sám také aktivně účastnil. Své vášni pro kreslení a malbu se věnuje i v důchodovém věku. K jeho oblíbeným technikám patří akvarel a perokresba. Namaloval stovky obrazů, které často zachycují nyní již neexistující zákoutí posázavské přírody. Tím navazuje i na svůj další zájem a tím je historie regionu.

Od 90. let se angažuje ve Vlastivědném spolku Týnce nad Sázavou. Má rozsáhlý kulturní a historický přehled o lokálních reáliích. Svých znalostí využil při psaní knihy Týnec nad Sázavou, k historickým kořenům města, kde se stal jedním z jejich editorů a velkou část sám sepsal. Kniha vyšla v roce 2006. Rovněž se podílel na jejím druhém doplněném vydání, které vyšlo v roce 2018. Kniha je doplněna jeho několika akvarely a perokresbami s motivy z Týnce a jeho osad. Dále je autorem mnoha článků, které vyšly v Týneckých listech nebo Benešovském deníku. V nich přibližuje život významných i často zapomínaných osobností regionu. Benešovský deník otiskl na pokračování jeho vyprávění o studiu na benešovském gymnáziu v době protektorátu. Zpracoval řadu dalších témat: o živnostnících a obchodech, průmyslových podnicích, o zemědělství, týneckých malířích, byly to i články o posledních týneckých vilách z období před poslední válkou. Pro pomník padlých vypracoval seznam válečných obětí. Spolupracoval na řadě informačních a propagačních materiálech, kde dokázal spojit své znalosti s malířstvím a namaloval řadu pohledových plánků, jako propagace měst Týnce nad Sázavou a Netvořic. V rámci přednáškových cyklů Vlastivědného klubu přednášel mj. o životě v Jawě.

V devadesátých letech měl výrazný podíl na dokončení opravy budovy týneckého městského muzea, jeho vybavení novým mobiliářem, novými exponáty a po dlouhých deseti letech jeho opětovném otevření v roce 1996. Pomáhal i s kulturní činností muzea.

Ať už se Ladislav Žížala v životě potýkal s jakýmkoliv úkolem, ujal se ho vždy s pečlivostí a pilností sobě vlastní. Ke všemu přistupoval systematicky, výsledná práce tak byla vždy velmi dobře propracovaná a poctivě vyhotovená. I ve svém vysokém věku zůstává nadále velmi aktivním a jeho nezdolný optimismus a pozitivní přístup k životu je velkou inspirací pro mnoho lidí.