(* 25. 5. 1925, † 2011)
Ocenění Blanický rytíř (2005) za celoživotní dílo, zejména za úsilí o zachování kulturního dědictví Podblanicka a za jeho dokumentační a osvětovou činnost.
Alexej Salzman se narodil v Plzni, kde také získal základní vzdělání a následně se vyučil mechanikem. Od června 1945 pracoval v řadě různých profesí na Chebsku, kde se i seznámil se svojí manželkou Jaroslavou, rodačkou z Mladé Vožice, kam se v roce 1953 přestěhoval. V témže roce začal studovat na strojní průmyslovce v Praze. Od roku 1954 až do svého odchodu do důchodu v roce 1983 byl zaměstnán v podniku ČSAD v Mladé Vožici.
Počátky zájmu Alexeje Salzmana o regionální historii sahají do roku 1969, kdy se začal nejdříve profesně zajímat o historii silniční dopravy v rámci podniku. Tento zájem vyústil ve vydání podnikové publikace, která nám přibližuje činnost dopravního podniku v Mladé Vožici.
Ve městě Mladá Vožice patřil k zakladatelům tzv. Sdruženého klubu, který pracoval od poloviny sedmdesátých let, a propojoval společenské a kulturní aktivity občanů města. Při zajišťování všech kulturních pořadů, ať to byly koncerty, výstavy či divadelní představení, mu byla vydatným pomocníkem i jeho manželka. Společně patřili k nejaktivnějším ochotníkům na místní divadelní scéně a k propagátorům loutkového divadla.
Nejvýznamnějším mezníkem nejen ve veřejně prospěšné činnosti Alexeje Salzmana, ale i v zájmu o regionální historii se stal rok 1983, kdy byl jmenován správcem Památníku Mladovožicka, na jehož činnosti se již předtím významně podílel. O přístupu k výkonu této čestné funkce svědčí i jeho studium archivnictví na Filosofické fakultě UK v Praze.
V letech následných se plně věnoval řadě témat regionální historie od významných osobností přes obecné dějiny města a regionu, až po hospodářské dějiny (např. historie sklářské výroby). Získané poznatky po zpracování zveřejňoval ve formě jednotlivých článků v různých regionálních tiskovinách či odborných publikacích. V roce 2003 jako editor zajišťoval doplněné II. vydání díla Augusta Sedláčka: „Minulosti města Mladá Vožice v Táborsku,“ jejíž první vydání vyšlo v roce 1870.
Výsledky usilovné badatelské práce a činnosti Památníku Mladovožicka popularizoval formou četných odborných přednášek. Samostatnou kapitolu činnosti Památníku Mladovožicka pod jeho vedením tvoří pořádání velice hodnotných výstav.
Svým pracovním nasazením a optimismem může být příkladem mnohým.