(* 25. 11. 1943, † 26. 1. 2004)

Ocenění Blanický rytíř in memoriam (2004) za celoživotní dílo, zejména za přínos k zachování morálních hodnot jako součásti kulturního dědictví v tom nejširším slova smyslu.

Dětství prožil Rudolf Vaňkát v Souticích a v Trhovém Štěpánově, kde navštěvoval základní školu, v padesátých letech minulého století se jeho rodina přestěhovala do Vlašimi. Vyučil se holičem, později pracoval v kladenských ocelárnách a ve vlašimské zbrojovce. V minulém režimu neměl život jednoduchý.

Před nástupem do vojenské základní služby utrpěl vážný úraz při havárii. Tato velmi bolestivá životní epizoda mu zanechala nepohyblivou pravou ruku, ale i důsledné varování pro další životní cestu, že nelze žít tzv. svobodně jen dle svého, ale že je třeba vrátit se zpět na cestu k Bohu.

Léta byl kurátorem benešovského sboru Českobratrské církve evangelické. Stál uprostřed vlašimského společenství evangelíků jako přirozená autorita a všechny svým způsobem podpíral. Jeho charakteristické vlídné oslovování – „drahý bratře“ a „milé dítě“ – vzbuzovalo oprávněný dojem, že vás rád vidí. A také ano. Každý byl pro něj důležitý, měl vždycky čas pro lidi kolem sebe.

Po velkých přípravách 1. ledna 1993 spolu s přáteli z okruhu Českobratrské církve evangelické formálně zahajují činnost občanského sdružení Exodus, jehož se Rudolf Vaňkát stává ředitelem. Myšlenka na zřízení tohoto střediska křesťanské pomoci mladým v krizi v něm zrála dlouho. Rudolf Vaňkát chtěl pomáhat mladým lidem, kteří neměli kam jít, kteří se dostali do vážného konfliktu s rodinou, společností i se sebou samými. Na počátku 90. let minulého století se podařilo pronajmout tzv. Šmahovu vilu ve Vlašimi, kde za velmi těžkých podmínek začaly resocializační programy pro mládež. Později se občanskému sdružení Exodus podařilo za významného finančního přispění rodiny Rudolfa Vaňkáta zakoupit čtyřpodlažní objekt v Benešovské ulici ve Vlašimi. Klidný, moudrý a znalý bolesti lidských duší, vracel Rudolf Vaňkát mladým lidem zdravé názory a správné sebevědomí pro život. Jeho velkou oporou v životě i práci pro druhé mu byla jeho manželka Iva.

Osobnost Rudolfa Vaňkáta ztělesňuje pro obyvatele Podblanicka nejen rytířské vlastnosti, ale do budoucna zanechává nesmazatelnou normu pro hodnoty kulturního dědictví v tom neširším slova smyslu.