(* 16. 10. 1931, † 25. 12. 2007)

Ocenění Blanický rytíř in memoriam (2008) za celoživotní dílo.

Narodil se dne 16. října 1931 v Suchém Vrbném poblíž Českých Budějovic. Krátce po jeho narození se celá rodina přestěhovala do Tábora, kde následně prožil dalších 24 let. Po ukončení zdejší základní školy pokračoval ve studiu na táborském gymnáziu, kde získal středoškolské vzdělání.

Prázdninové pobyty na venkově u příbuzných mu umožnily nejen blíže se seznámit s náročností a rozmanitostí prací v zemědělství, ale též s životem venkovských lidí, což v jeho duši zanechalo hlubokou stopu v podobě celoživotního uznávání každé smysluplně vykonávané práce i úctu ke každému slušnému člověku. Láska k přírodě i zvířatům přivedla pana Zemánka v letech 1950 – 1955 ke studiu na Vysoké škole veterinární v Brně.

Po absolvování brněnské vysoké školy obdržel v roce 1956 zaměstnaneckou umístěnku na veterinární středisko Státního statku v Benešově. Následně v roce 1957 se usadil v Benešově, který se stal jeho novým, a jak čas dále ukázal, i trvalým domovem.

Při své veterinární praxi v širším okolí města Benešova měl možnost poznat řadu obcí a blíže se seznámit s jejich historií i dochovanými památkami či zajímavostmi. S jejich nedobrým technickým stavem a nevhodným využíváním se nesmířil, a tak již od let šedesátých 20. století se zasazoval o jejich opravy a navrácení kulturně-historického významu v regionu s případnou možností využití pro širokou veřejnost. Středem jeho zájmu v tomto období se stal především zámek Konopiště s rozsáhlým a dosti zanedbaným parkem.

Na počátku devadesátých let minulého století se velkou měrou zasloužil o obnovení a pokračování tradice tzv. Benešovských rorátů, které se konají v době přicházejícího adventu ve farním kostele sv. Mikuláše v Benešově, též v kapli sv. Huberta na zámku Konopiště i v dalších kostelích Podblanicka (např. v nedávné době v kostelích v Postupicích, Načeradci a Vranově).

V roce 1998 se podstatnou měrou zasloužil o opravu varhan v kostele sv. Mikuláše v Benešově. Tomuto zdařilému počinu ale předcházela několikaletá příprava k jejich záchraně a zejména zajištění finančních prostředků na odborné restaurátorské práce pomocí příspěvků od různých podniků a organizací a dále pak z veřejných sbírek.

Především benešovské veřejnosti jsou známé jeho dlouhodobé aktivity okolo opravy pozdněgotické zvonice stojící samostatně poblíž kostela sv. Mikuláše. Jejich vyvrcholením v květnu 2001 se stala výměna střešní krytiny, čímž došlo k základnímu zabezpečení objektu před dalšími opravami.

V roce 2000 se rozhodl ukončit dosud aktivní veterinární praxi a plně se věnovat jako „aktivní penzista“, jak byl často svými přáteli zván, záchraně a opravám zejména sakrálních památek ve svém okolí. V témže roce se proto plně soustředil na činnosti spojené s opravou jedné z nejvýznamnějších románských památek Podblanicka a dolního Posázaví – kostela sv. Petra v Poříčí nad Sázavou. Již v měsíci červnu 2000 se oprava kostela uskutečnila. Byl při ní opraven krov střechy a vyměněna šindel, čímž byla tato památka zabezpečena před vlivy povětrnosti na další desetiletí. I u dalšího poříčského kostela sv. Havla se snažil o jeho zvelebení a jako věřící člověk usiloval i o smysluplné využívání např. pro koncerty.

Od roku 2001 se zapojil do záchrany drobných sakrálních staveb ve svém okolí. O výsledku odborně provedené práce svědčí výklenkové kapličky ve Zbožnici, poblíž dvora Marianovic u Benešova a v Mrači při cestě z Podmračí do Žíňánek. Zvláštní osud pak měla výklenková kaplička u sv. Jana na rozcestí z Konopiště na Chvojen, která krátce po dokončení oprav byla vandalsky poškozena a následně znovu opravena a zajištěna mříží.

Nemalé úsilí, čas a finanční prostředky si vyžádala oprava střechy původně románského kostela sv. Václava ve Vranově, která se uskutečnila v roce 2004. I na této poměrně rozsáhlé opravě se nezištně podílel při zajišťování potřebného.

Svůj vřelý vztah k milovanému kraji kolem Čerčanského Chlumu a řeky Sázavy, vztah k jeho historii i tradicím, se mu podařilo beze zbytku vnést do největší a finančně i nejnáročnější záchranné aktivity v obci Lštění. Stala se jím generální oprava kostela sv. Klimenta na Hradišti u Lštění, která si vyžádala 1, 4 milionu Kč. Úsilí vynaložené k zajištění opravy areálu kostela sv. Klimenta vysoce ocenili nejen zástupci církevních institucí, památkářů i veřejné správy, ale i řadoví návštěvníci někdejšího knížecího hradiště s touto vzácnou památkou, která tvoří výraznou krajinnou dominantu, jejíž význam zdůrazňuje i vybudované noční osvětlení.

Pan doktor Josef Zemánek připravoval neúnavně další projekty na záchranu především sakrálních památek v okolí Benešova. Chtěl i nadále přinášet lidem radost z dobře vykonané práce, přispívat k povznesení krajiny, do které se zamiloval, a kde prožil značnou část svého příkladného života. Žel, pokračovat ve svých záměrech a plánech mu již nebylo dopřáno, neboť náhle zemřel v čase vánočním dne 25. prosince 2007. Zbývá poděkovat za vše, co vykonal pro podblanický kraj, který se mu stal druhým domovem.

Motto: „Važme si všech, ke kterým nás životní cesta dovedla! Život je místem pro konání dobra nebo zla. Záleží na člověku, co si vybere, komu a čemu bude sloužit – má svobodnou vůli od Boha.“