Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Miluše Slunečková za celoživotní dílo, zejména za udržování křesťanských hodnot i v nepříznivých dobách, za přínos ke vzdělávání dětí a rozvoj křesťanských neziskových organizací na Podblanicku.

            Miluše Slunečková, rozená Nováková, se narodila 2. 4. 1936 v Nakvasovicích, jako nejstarší ze třech sourozenců. Rodiče měli středně velké hospodářství a to znamenalo, že odmala musela doma a na polích hodně pomáhat. Po roce 1948 se v životě rodiny mnohé změnilo. Tatínek, který byl v té době starostou, musel v krátké době odevzdat svůj úřad tzv. akčnímu výboru. Rodina byla označena za kulaky a komunisté jim sebrali hospodářství.

            Po základní škole vystudovala Gymnázium v Benešově a poté absolvovala Vyšší pedagogickou školu v Praze (obor matematika, fyzika). Na své první učitelské místo nastoupila na základní školu v Načeradci. V roce 1959 se v Praze vdala za Jaroslava Slunečka a začali spolu bydlet v malém domku v Jeníkově. Postupně se jim zde narodily čtyři děti. Nebylo to lehké období. Peněz nebylo nazbyt. Do toho vystudovala dálkově chemicko-technologickou průmyslovku v Praze. Očekávala totiž vyhazov ze školství – nasvědčovaly tomu pohovory u ředitele školy, kterému někdo udal, že chodí do kostela.

            V roce 1969 se rodina přestěhovala do panelového domu ve Vlašimi spolu s její maminkou, která jí pomáhala s domácností a péčí o děti. O rok později přibylo do rodiny ještě páté dítě. Ani ve Vlašimi však rodina nezažívala klid. Po návratu z mateřské dovolené byla předvolána na školský odbor ONV Benešov, kde na ni hrubě útočili školní inspektoři mimo jiné za to, že přihlásila svoje děti na náboženství. A tak se stala černou ovcí, nesměla složit učitelský slib, neměla platový postup a zažila mnoho ponižování. Ze svých zásad však nikdy neustoupila, naopak se i v období komunismu aktivně podílela na šíření samizdatové literatury a byla činorodá ve vlašimské farnosti. V roce 1989 odešla do důchodu, přesto u učitelské profese ještě několik let zůstala prostřednictvím výuky náboženství.

            V rámci své činnosti ve farnosti se podílela na organizaci různých duchovních aktivit pro děti i dospělé (poutě, letní tábory, soutěže, duchovní obnovy,…). Ve zpěvu na kostelním kůru uplatnila své pěvecké nadání a lásku k hudbě. Ještě i v dnešní době se snaží zachovat v povědomí staré duchovní i lidové písně.

            Po roce 1989 se stala jednou ze zakládajících členek Farní charity Vlašim. Od roku 2003 začala organizovat Tříkrálovou sbírku na Vlašimsku. Pečlivou přípravou dokázala hned od počátku vytvořit hustou síť skupinek koledníků a s jejich pomocí se každoročně daří vybrat jednu z nejvyšších částek v Pražské arcidiecézi. Za svou práci byla v roce 2009 odměněna cenou Charity. S ohledem na přibývající roky předala tuto aktivitu před několika lety mladším pokračovatelům.

            Nadále však svůj čas věnuje seniorům v domově důchodců ve Vlašimi pravidelnými návštěvami a pomoci při organizování bohoslužeb. Je také velkou propagátorkou a podporovatelkou křesťanské televize NOE a Hnutí Pro život (ochrana nenarozeného života). Není jí lhostejný ani stav sakrálních památek, zejména v okolí jejího rodiště, napomáhala a iniciovala obnovu některých z nich.

Zhlédnout online vyhlášení.