Český svaz ochránců přírody Vlašim
(* 15. 8. 1923 † 19. 1. 2021)
Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Zdeněk Sternberg, in memoriam, za celoživotní dílo, zejména za péči o kulturní dědictví regionu, jeho propagaci v tuzemsku i v zahraničí, za šíření humanismu a šlechetnosti.
Zdeněk Sternberg, celým jménem Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg, se narodil 15. srpna 1923 jako druhé z devíti dětí Jiřího hraběte Sternberga a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly. Měl se stát dědicem panství Český Šternberk, musel si na to ale počkat téměř 70 let. Jeho osud odráží historii samostatného Československa. Za nacistické okupace byla jeho rodina pronásledována, po válce komunisté hrad znárodnili. Po gymnáziu studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, z politických důvodů ale nebyl puštěn k promoci. Po roce 1948 Zdeněk Sternberg pomohl několika lidem ilegálně přejít hranice, sám ale v republice zůstal. Pět let pracoval v karvinských dolech, z toho dva roky jako příslušník Pomocných technických praporů (PTP), později byl kulisákem v pražském Hudebním divadle v Karlíně. V roce 1968 emigroval, nejprve do Německa, ale brzy se usadil v Rakousku, kde se postupně vypracoval až na zástupce ředitele potravinářského koncernu. Po sametové revoluci se vrátil do Československa, kde v roce 1992 zrestituoval rodový majetek včetně hradu Český Šternberk. V roce 2005 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy.
Zdeněk Sternberg žil se svou manželkou Alžbětou, rozenou Hrubou z Gelenj, na hradě Český Šternberk až do roku 2021, kdy oba zemřeli. Jejich syn Filip je právníkem a žije střídavě v Rakousku a v Česku.
Kořeny hraběcího rodu Sternbergů, který má ve znaku zlatou osmicípou hvězdu, sahají až do 12. století. Hrad v Českém Šternberku je v jeho držení už 780 let, což nejen v českých zemích nemá obdoby. Zdeněk Sternberg patřil k dvacáté generaci potomků zakladatele hradu a památky se ujal jako správný hospodář. „Mám dispoziční právo a je mojí povinností to vést, zhodnocovat, zlepšovat a předávat v nejlepším stavu, jak jsem schopen, dalším generacím. Tím se zachovávají historické, tradiční hodnoty,“ řekl pro Paměť národa, která mapovala jeho životní příběh. Veškeré finanční prostředky, které měl a vydělal, proto dával do obnovy rodového majetku.
Zdeněk Sternberg svůj rodný kraj kolem řeky Sázavy miloval. A dával to najevo neokázale, tichou podporou projektů, které se zde realizovaly. Málokdo ví, že pomáhal s obnovou kulturního a církevního dědictví, třeba kapličky v obci Malovidy, nebo že byl neoficiálním patronem kostelů v divišovské farnosti. Podporoval vydávání publikací o regionu, řadu z nich opatřil předmluvami např. Příroda v obrazech nebo Řeka Sázava 100 let poté vydaných o.p.s. Posázaví. Podílel se také na přípravě publikace Tomáše Kocha Jankow 1645, která mapuje jednu z nejkrvavějších bitev třicetileté války – její průběh dokumentují v knize vedle hraných dobových fotografií také reprodukce mědirytin z rozsáhlé sbírky jeho otce Jiřího, která je ke zhlédnutí na www.30letavalka.eu. Zdeněk Sternberg knihu na svém hradě také pokřtil.
Dokud mu to zdravotní stav dovolil, účastnil se i kulturních a společenských akcí v regionu, například vernisáží.
V prosinci 2020 vyšla u příležitosti 10. výročí zápisu českého sokolnictví na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO reedice knihy Zdeňka Sternberga Sokolnictví. Populární publikaci, která byla první knihou v naší literatuře věnovanou jednomu z nejstarších způsobů lovu, vydal poprvé před více než 50 lety a dosud je pro sokolníky jednou z nejdůležitějších učebnic. Představuje kus evropské sokolnické historie.
Zdeněk Sternberg by se za svého života ocenění Blanický rytíř zřejmě zdráhal převzít, protože v návaznosti na svou výchovu a staleté tradice rodu považoval péči o rodinný majetek, potažmo o svůj rodný kraj, za samozřejmost. Jako pravý gentleman ctil tři zásady: pravdomluvnost, obecnou slušnost a odolnost vůči všemu negativnímu. A co kdysi doporučil divákům televizního pořadu Vzkaz? „Hledej ve smyslu svého bytí ducha a šlechetnost“. Zdeněk Sternberg jako člen Řádu maltézských rytířů naplňoval všechny zásady rytířského humanismu.