Řekli o ocenění Blanický rytíř

starosta města Sedlec-Prčice
2000

Dámy a pánové, milí přátelé,
dostává se mi té neobyčejné cti, abych jménem starostů obcí Podblanicka promluvil zde na našem slavnostním velkopátečním odpoledni.
Listopad 1989 přinesl do naší společnosti kromě mnoha jiných závažných změn i změnu navýsost podstatnou. Touto změnou byla rehabilitace českého regionalismu, jehož stoletá (a v Českých zemích obecně vžitá) tradice byla komunistickým režimem řadu let programově potlačována. Již v dobách c.k. mocnářství vznikaly i v docela malých vsích doslova stovky spolků – osvětových, vlastivědných, hasičských, okrašlovacích, ochotnických, pěveckých, rodáckých a dalších. Nejinak tomu bylo i na Podblanicku.
Náš kraj nedal národu jen Dismase Zelenku, Vlasáka či Tywoniaka. Dal mu i stovky zapálených patriotů, nezřídka amatérů (či jak se dříve říkalo diletantů), kteří ve zmíněných spolcích doslova tvořili kulturu, osvětu a především výchovu – výchovu svých spolurodáků, spoluobčanů a v neposlední řadě dětí. Výchovou míním výchovu k úctě a lásce k přírodě, historii, rodnému kraji a jeho kulturnímu dědictví.
Jména těch „někdejších“ povětšinou zapadla a dnes je znají jen znalci nejzasvěcenější. Bývali to páni faráři, páni učitelé, lékaři, notáři, ale nezřídka i sedláci – písmáci.
Jsou vůbec ještě dnes takoví lidé? Jsou – je to s podivem, ale jsou – i když v době „rychlých prachů,“ „peříček“ a „esmerald“ to asi nemají lehké. To, že se do dnešní doby zachovali (a že se jich zachovalo tolik!), pokládejme za malý zázrak. To, že někdo přišel s myšlenkou ocenit symbolicky práci alespoň některých z nich, pokládejme za skvělé.
Za malou chvíli budeme přítomni druhému vyhlášení titulu Blanických rytířů. Chtěl bych se teď ale obrátit především k těm, kteří letos tento krásný titul nezískají (ti ocenění si užijí gratulací dost). Protože jim – přítomným i nepřítomným, žijícím i zesnulým, patří také náš dík a naše úcta. A já jim na dálku vzkazuji, že je všichni moc prosíme, aby dál chodili, prohlíželi, zachycovali, psali, fotografovali, natáčeli. Aby dál chránili a rozhojňovali to, co Podblanicko dělá nejkrásnějším kouskem Čech. Společnost, která chce směřovat k tomu, aby se stala společností občanskou, je potřebuje, ba co víc – nemůže se bez nich obejít.

starosta města Neveklova
2001

Dámy a pánové, milí přátelé,
pojem Blanický rytíř byl donedávna spojován pouze se středověkou legendou, která přisuzuje nám, současníkům, víceméně pasivní roli (neboť, bude-li nejhůře, otevře se hora a blanické vojsko nám vyrazí na pomoc), a na straně druhé vyjadřuje mírný optimizmus v duchu rčení, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůře (neboť vojsko ještě nevyjelo).
Dnešní, již třetí velkopáteční setkání naznačuje, že na základě staré legendy se tvoří na Podblanicku tradice nová, krásná a navýsost potřebná. Výzva k nominaci na titul Blanický rytíř přiměla některé z nás k tomu, abychom se pokusili zhmotnit představu rytíře dnešní doby a ocenit práci nikoliv virtuální či stínovou, ale opravdovou. Přestože naše smysly jsou dnes podporovány senzory, naše schopnosti znásobují čipy a sílu našich paží umocňují stroje, podvědomě cítíme, že samotný technický pokrok nemusí být automatickou cestou k lidskému štěstí, není-li zároveň provázen ušlechtilými lidskými vlastnostmi, jako je čest, poctivost, píle a skromnost. Zdaleka ne každý je ochoten se řídit zásadou, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. A tak se v naší malé zemičce zformovaly obdivuhodně rychle houfy rytířů loupeživých a bez skrupulí. Neměli bychom přijímat jejich pokleslou morálku a čekat tiše, až vyjede vojsko z hory. Není ovšem třeba tasit meče a vyvolat krvavou řež. Pro začátek postačí, když otevřeme hledí a dáme si každý rok práci nalézt mezi ušlechtilými osobnostmi lidi, kteří svými skutky, svým pozitivním příkladem již dokázali, že jsou hodni hrdého titulu Blanický rytíř.
Sešli jsme se tu dnes proto, abychom jim, možná poprvé, veřejně poděkovali za jejich mimořádné činy. Zároveň nás to zavazuje stát věrně po jejich boku v odvěkém zápasu dobra se zlem. Tajemný Blaník může zatím zůstat uzavřen, myslím, že to zvládneme.

zástupce hejtmana Středočeského kraje
2003

Dámy a pánové,
rád bych zde pronesl několik poděkování:
Dík první: Děkuji opakovaně těm, kdo před šesti lety přišli na skvostnou myšlenku každoročního velkopátečního vyhlašování tří Blanických rytířů. Děkuji přátelům z Podblanického ekocentra ČSOP za jejich nápad a za práci, kterou jeho realizaci věnovali a věnují. Doufám, že ji udrží i v budoucích letech.
Dík druhý: Děkuji městu Vlašimi a starostovi Luďku Jeništovi, který tady město zastupuje, i jeho předchůdcům, protože Město Vlašim se k této tradici staví velice hezky.
Dík třetí: Děkuji těm, kdo zpracovali letošní nominace, kdo se ve svém okolí poohlíželi po blanických rytířích, kteří ještě nebyli pro veřejnost odhaleni a vyhlášeni. Nemyslete si, to vůbec není lehké; někoho musíte vybrat, předřadit, někoho musíte opomenout.
Dík čtvrtý: Dnes oceněným zde bude děkováno mnohokrát a mnohými. Ano, dnes je jejich hvězdná hodinka, dnes je jejich bližní vyznamenávají, vyslovují jim své uznání. Ale ani jeden z nich se do své práce nepouštěl s vyhlídkou na tato oceňování. A teď mám na mysli i ty, kteří byli oceněni v letech minulých a kteří budou oceněni v letech příštích. Jejich motivace je docela jiná. Možná někdy dokonce doufali, že ujdou pozornosti veřejnosti, jejíž valná část dnes vyznává či uznává zcela jiné hodnoty. Za sto let nebude nikdo z našich potomků pátrat po tom, kdo byla Miss 2003 a jaký měla obvod hrudníku. Já ale hluboce věřím, že za sto let bude někdo v nějakých postinternetových videoveleknihovnách zjišťovat, kdože to v tehdejším „prehistorickém“ okrese Benešov zmapoval, sepsal, připomněl, zachoval či zachránil to či ono. Opravdu věřím, že se stejnou úctou, jako my dnes vyslovujeme jména Vlasák, Habart, Cikhart a další, budou za sto let aspoň někteří naši potomci vyslovovat jména Tywoniak, Kovařík, Kofroň, Zábranská, Holubovský a další. Nechci nikoho opomenout. Kéž jsou mezi nimi vyslovována i jména dnes vyhlášených Blanických rytířů. Já jim dnes poděkuji jak za jejich práci, tak hlavně za jejich motivaci. Tu práci bych neuměl, motivaci hluboce sdílím.
Dík předposlední: Děkuji Vám přítomným neoceněným za to, že jste sem dnes přišli. Už v tom vidím prvek uznání a úcty k těm, kterým jsme dnes děkovali.

zástupce hejtmana Středočeského kraje
2004

Šestka není prvočíslo a není ani příliš magické číslo. Král nesídlil za šesterými horami a neměl šest dcer, Honza nepřemohl šestihlavé ho draka a zlatá rybka neplní šest přání. A dokonce ani Velký pátek nepřipadá na šestého dubna. Ale já mám šestku docela rád a dnes ještě trochu víc. Po šesté se totiž schází toto milé a přátelské shromáždění, na jehož konci bude družina knížete Václava pomyslně zvětšena o tři nové rytíře.
Řekl jsem na tomto místě už loni, že rok od roku je těžší říci něco, co dosud nebylo na adresu živých blanických rytířů vyřčeno. … Ale zároveň je rok od roku zřetelnější, že nás neubývá. Tím „nás“ myslím ty, kteří tvoří roztříštěnou, jen málokdy pospojovanou obec lidí s totožným vztahem k regionu (a nemusí to být jen Podblanicko), k jeho přírodě, jeho historii, jeho kultuře. Myslím tím ty, v jejichž hodnotovém žebříčku stojí nepoměrně výše nový výtisk vlastivědného sborníku nebo další číslo časopisu Pod Blaníkem, než průběh hledání super hvězdy, růst či pokles preferencí toho kterého politika, nové „cédéčko“ nějaké chemicky konzervované bytosti či výsledek soutěže oblíbenosti těch, kdo čtou, jaké bude počasí. Tyto pseudohodnoty jsou v dnešní společnosti obecně známy, respektovány a s velkým zájmem sledovány. Naproti tomu naši živí blaničtí rytíři obecně známi nejsou a sotva kdy budou. Jejich sláva je velmi soukromá, téměř intimní, určená jen pro nepatrný okruh kolegů, ctitelů a přátel. Jak nepoměrně je to však sláva cennější, jak nepoměrně trvalejší!
Protože jsou to oni, kdo přispěli k poznání, připomenutí a propagaci toho, co z končiny, v níž žijeme, z našeho bydliště, tvoří domov a co ze součtu mnoha domovů tvoří vlast.
To, že nominovaných neubývá, snad přidělává vrásky porotě, které nakonec nezbude, než se rozhodnout pro pouhé tři z mnoha navržených … Horší by ovšem bylo, kdyby nikdo nikoho nenavrhl. Přál bych si, aby ani to se nikdy nepřihodilo. Všichni si to přejeme …
Vážení přátelé, řekl jsem na začátku, že tvoříme obec roztříštěnou a málokdy pospojovanou. Dnes to ale neplatí, dnes jsme po roce zase spolu a jsme za to pořadatelům z Podblanického ekocentra ČSOP vděčni. Díky jim o sobě víme, díky jim se budeme těšit na další Velký pátek.

zástupce hejtmana Středočeského kraje
2005

… k  mé současné práci v širším slova smyslu patří péče o středočeskou krajinu, kterou mám mimochodem moc rád a kde se cítím doma, a tak mě napadlo zmínit u příležitosti vyhlášení ocenění „Blanický rytíř“ za rok 2004 pojem, který zdánlivě s dnešním dnem nemá příliš společného, ale opak je pravdou. Tím pojmem je génius loci. Pojem původně používaný v římské mytologii, označující strážného ducha, bájnou, tajemnou ochrannou sílu. Dnes tento termín vnímáme přeneseně spíše jako atmosféru určitého místa, nebo také jako člověka, osobnost s mimořádnými tvůrčími schopnostmi a nadáním.
Středočeská  krajina, naše krajina, do které Podblanicko jako jedna z perel neodmyslitelně patří, za svoji dnešní podobu vděčí lidem, jež ji po staletí formovali, utvářeli a věnovali jí tak onoho ducha. Pravdou je, že ne na všech místech naší krajiny vládne duch ochránce. Často jsme se ke krajině chovali a někdy ještě chováme víc než macešsky. Všichni určitě známe bezútěšný pocit při průjezdu urbanizovanou krajinou, která je jakoby bez tváře, unavená a ušmudlaná. Jakou proměnu v kontrastu s ní zažíváme v místech pěkné, příjemné a harmonicky utvářené krajiny plné přírodních krás, ale také významných staveb a kulturních památek. Teprve v takovém srovnání si uvědomíme, co pro nás krajina s jedinečnou atmosférou znamená, jakou má pro nás nenahraditelnou cenu a jakým je pro nás bohatstvím.
My jsme se dnešního dne sešli proto, abychom do stavu šlechtického, mezi „Blanické rytíře“ uvedli ty, kteří svojí celoživotní prací, nebo mimořádným činem přispěli, nebo přispívají k vytváření génia loci Podblanicka. Bez nich bychom měli krajinu bez tváře a bez duše…

starosta Bystřice u Benešova
2005

… Rytíř, jak známe z historie, může být dobrý a ušlechtilý, ale i krutý, zneužívající moc, která mu byla dána. Pojem rytířství, přes historický pathos, však vyjmenovává vlastnosti, které by měl mít člověk, aby byl hoden nazývat se rytířem. Ušlechtilost, neohroženost, ochrana slabých, čestnost, pravdomluvnost a další kladné vlastnosti jsou hodnoty, které i v dnešní době by měly být zrcadlem ideálu současného člověka.
Bohužel žijeme  v době, kdy se společnost tomuto ideálu spíše vzdaluje a důsledky pociťujeme skoro denně a ve všech oborech lidské činnosti. O to více pohladí duši setkání s člověkem, který jedná nesobecky, neprosazuje jenom tu „svou pravdu,“ svým chováním a činy bez nároku na chválu a prospěch prospívá svému okolí v tom nejširším slova smyslu.
A tak tu dnes s námi jsou novodobí rytíři, kteří dle pečlivého zvážení hodnotitelské komise se blíží tomu vysněnému ideálu ušlechtilého člověka. Ocenění získali za svou činnost motivovanou láskou k našemu krásnému podblanickému kraji, našemu domovu.
Blaničtí rytíři, dle pověsti, spí v hoře Blaník a jednou za rok, na Velký pátek při pašijí hlase procitnou, aby následně opět na rok usnuli do doby, kdy bude českému národu nejhůře a v čele se svatým Václavem zahnali nepřítele. Chtěl bych závěrem Vás, novodobé blanické rytíře, vyzvat … abyste po dnešku neusnuli jako Vaši kolegové. Pokračujte ve své záslužné práci. Chci vyslovit přání, aby se Vaším příkladem řídilo čím dále více lidí. Pokud se tak stane, potom ti v Blaníku budou moci spát navěky.

člen rady Středočeského kraje
2006

Žijeme ve světě, který se mi s přibývajícím věkem zdá stále podivnější. Neříkám, že tento svět je horší, protože stále ještě mohu vychutnávat příjemný pocit z toho, že žiji v demokratické společnosti. Neříkám, že svět je lepší, protože kolem nás stále vidím věci, které se mi nelíbí, příčí a mnohdy jsou i nechutné.  Rád bych věřil tomu, že slova Karla Čapka o vůli národa, který stoupá, byla prorocká. Ale jistý si být nemohu.
Kdyby totiž Luděk Jeništa ohlásil vlašimskému lidu, že před obchodním domem Albert budou rozdávat autogramy držitelé titulu Blanický rytíř, asi by se tam žádný dav nesešel. Spíše by si občané pomysleli, že se starostou asi není všechno v pořádku. Zato kdyby oznámil, že se tam bude natáčet další díl Vyvolených a že ve výloze bude vidět „úplně všechno,“ tak by tam vzniklo srocení nevídané a bylo by nutno odklonit dopravu.
Naše okolí je podivné. Na krásu nejsou autorská práva. Reklamu na kdejaký kosmetický šunt (zajisté se svěží vůní citronu) podmalovává Smetanova Vltava, nabídku lichvářských půjček Dvořákova Novosvětská. Na internetu jsem se dočetl, že blanický rytíř je
– přírodní vepřový řízek zapečený s broskví a sýrem
– čtyřicetiprocentní vodka
– penzion v Kunštátu v Moravském krasu
– výčepní pivo světlé – maltózově sladká chuť a ocas, pitelné a nepříliš dobré, bez výrazného řízu.
Dále jsem se dozvěděl, že blanický rytíř postupně vstoupil do české politiky (v podobě Miloše Zemana), do Aera Vodochody (v podobě nového šéfa), do Sparty Praha (v podobě nového trenéra). Také jsem zaznamenal, že Blaničtí rytíři nasázeli v jednom kole soutěže soupeři pět gólů. Rovněž připomenu, že souběžně hned několik hvězdiček české pop-mjůzyk nazpívalo píseň s názvem Blanický rytíř.
Slavná slova Immanuela Kanta „Krása je soukromý majetek“ ztratila platnost.
Ale ještě není všechno ztraceno. Díky přátelům z Podblanického ekocentra ČSOP máme svůj ostrůvek, na který jsme hrdí. Není velký, cestovní kanceláře na něj nezvou. Na našem ostrově pokuřuje nad erbovníkem Mojmír Chromý. V ostrovní školičce čte dětem Ladislav Kotek, uzlovat je učí MUDr. Jiří Čermák s Františkem Mikou, loutkové divadlo jim hraje babička Jarmila Zábranská, autobus jim nakreslil Alexej Salzman. O ztroskotavší se stará Ruda Vaňkát, květiny opečovává Antonín Toula, ovocné stromy sází František Svatoň, ty jiné Václav Kovařík s Evou Dočkalovou. Nálezy z pobřežního písku čistí Jan Svoboda a Karel Bárta. V ostrovním archivu se dohadují nad listinami Václav Stejskal, Jiří Kofroň a Antonín Holubovský s profesorem Josefem Petráněm a PhDr. Jiřím Tywoniakem. Na hvězdy se s námi dívá Jan Zajíc, kterému nakukují do dalekohledu Jaroslav Pouzar a Miroslav Berka. A kolem pobíhají a organizují a vymýšlejí a cvrkot spokojeně pozorují starostové a starostky a kronikáři a cáderové a hanusové a jiní muzejníci a sborníci a všelijací přátelští pešoutové, urbanové, lempochneři, vrňáci, kropáčci, sedláčci a macháčci a šafránci a červenky a breberky a tlustoši a ježci a mročci a nosci a křížové a kaprálové a horálkové a pokorné a havlové a dost a dost dalších, bez nichž by byl ostrov dávno zatopený. Děkuji jim za všechno, děkuji jim za to, že jsou ostrované zase na Velký pátek spolu. Buďme na ně pyšní. Pokusme se jim nejen držet palce.
Ať se aspoň tady projeví ona vůle národa, který stoupá.

senátor Parlamentu ČR
2007

Vážení přátelé,
dovolte, abych dnešní úvahu začal slovy Romaina Rollanda: „Není těžké dělat věci nové, ale dobré.“ Jistě se všichni shodneme na tom, že tato myšlenka by mohla být mottem ocenění Blanický rytíř a že její opravdové naplnění nalezneme v životopise každé navržené osobnosti. Již po deváté se prolíná Velký pátek jako historický den v dějinách lidstva a s životem dnešních generací v kraji pod Blaníkem. Vyhlašování novodobých Blanických rytířů se stává nádhernou tradicí, bez které si už tento den vlastně nedokážeme ani představit. U zrodu této tradice stála myšlenka zároveň nová i dobrá a všichni, kdo se na jejím uvedení v život a dalším rozvíjení a prohlubování podílejí, si zaslouží naše poděkování a úctu.
Slavnostní atmosféra Velkého pátku vede sama o sobě k zamyšlení o roli člověka v dnešním, tak rychle se měnícím světě. Vede k úvahám o tom, odkud přicházíme, kdo jsme a kam jdeme. S přihlédnutím k životním zkušenostem každého z nás to mohou být i myšlenky dosti chmurné a tak bych chtěl toto téma v druhé části své úvahy poněkud odlehčit.
Stále běžnějším fenoménem dnešního života se stává také internet, vynález velmi mladý, který do naší republiky vstoupil před pouhými patnácti roky. Původně určen pro spojení mezi vojenskými jednotkami, dnes propojuje během jediného okamžiku miliony lidí na celém světě. I já jsem použil berličku webových stránek při přípravě tohoto proslovu. Zadáte-li na vyhledávači heslo Blanický rytíř, nalezne vám příslušný server 14 110 odkazů za 0,04 sec. Ke cti tvůrců tohoto třídiče budiž řečeno, že o ocenění Blanický rytíř 2006 se dočtete již na první stránce, hned po dvou odkazech v rubrice zboží, sedmi odkazech v rubrice turistika a dvou odkazech v rubrice kultura. Nesmíte ovšem při svém hledání podlehnout vábení sirén na hlavní stránce a kliknout například na heslo Miss. To byste už asi do konce života neodtrhli oči od monitoru, protože se vám zde nabízí 991 790 podrobných odkazů. Můžete se dozvědět, že máme Miss ČR, Miss Bohemia, Miss Europe, Miss Intercontinental, Miss International, Miss World, Miss Universe, Miss aerobic, Miss sympatie, … a tak dále. Ponechme však raději adeptky titulu Miss jejich virtuální realitě a vraťme se sem, do naší síně slávy vlašimského zámku. Vyslechněme obdivuhodné životní příběhy letošních Blanických rytířů. Jistě jim odpustíme, že jejich míry nejsou ideálních 90-60-90, a neočekáváme ani závěrečnou promenádu v plavkách. Při vší úctě k ženské kráse, naše porota měla jiné, těžší zadání. Vybrat ty, kteří dokázali opravdu žít v duchu ušlechtilé myšlenky: „Není těžké dělat věci nové, ale dobré.“

starostka města Votice
2007

Dnešním dnem, kdy bude uděleno již podeváté ocenění Blanický rytíř, se počet těch, kteří jej získali, zvýší na 27. Není jich ještě tolik, jako rytířů se stejným přídomkem, kteří mají v nejkrušnější chvíli našeho národa vyjet z bájné hory Blaník na pomoc. Přesto již naši rytíři do dění celého podblanického regionu zasáhli a v různých oblastech života pomáhali a pomáhají. Každý z nich ve svém oboru ať již profesionálně nebo amatérsky je přínosem a pomáhá jej rozvíjet. Možná se někomu může ocenění v regionálním měřítku zdát malým či bezvýznamným. Troufám si tvrdit, že naši rytíři svou činnost a celoživotní práci nevykonávali s ohledem na možné ceny či výhody, snažili se prostě pro svůj kraj či region udělat maximum, takže je pro ně nominace a následné ocenění výrazem úcty a poděkování, kterého si váží. Nejen já, ale i ostatní příbuzní jsme určitě hrdi na to, že se v podblanickém regionu ocenění Blanický rytíř každoročně uděluje. Jsme hrdi na to, že již devátým rokem je oceněna práce a dílo lidí, kteří mezi námi žijí a pracují, lidí, kteří se zasloužili o rozvoj našeho kraje. Každý člověk, pokud je ochoten se rozdělit o své znalosti, předat je dál, pomoci potřebnému, by měl být oceněn. Považuji za důležité, že ocenění v podobě titulu Blanický rytíř, jsou udělována, a děkuji všem, kteří se na organizaci a zajištění dnes již tradičního vyhlašování podílejí. Jejich zásluhou je to, že se každoročně jednotlivci, organizace a spolky zamýšlejí nad lidmi ve svém okolí, jejich prací a umem, který přispěl k rozvoji Podblanicka, a následně je nominují do této v našem regionu již prestižní soutěže. A protože jsem přesvědčena, že lidí, kteří se o rozvoj regionu v nejrůznějších oborech lidské činnosti zasluhují, je hodně, doufám, že ocenění Blanický rytíř bude i v dalších letech vyjadřovat poděkování za jejich práci.

senátor Parlamentu ČR
2007

Vážení přátelé,
nikdo přesně neví, kolik rytířů dřímá v bájném Blaníku, a nikdo také přesně neví, kolik novodobých rytířů se rodí a narodí v kraji pod Blaníkem. Jediné, co můžeme dnes přesně spočítat, je počet nositelů krásného a ušlechtilého ocenění „Blanický rytíř“, a tu musíme jedním dechem dodat, že toto číslo je limitovaně malé, protože porota má každý rok těžkou a nevděčnou práci vybrat z množiny nominovaných ty nejlepší z nejlepších. Úvodem se sluší tedy poděkovat úplně všem, kdož se jakkoliv zasloužili o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví našeho krásného Podblanicka. Mnozí byli nominováni a mnozí ještě tiše a pokorně čekají na ocenění své práce.
Pokora – toto slovo, které tolik patří ke křesťanství, a tedy především k dnešnímu velkému dni – jakoby vymizelo ze slovníku naší dynamické doby. Je vytěsňováno výrazy jako akcie, byznys, cenné papíry, dividenda, efektivita, finance, HDP, index, kurs, leasing, management, trend, úvěr, výkon …
A přitom bez pokory k práci našich předků i spolupracovníků těžko může vzniknout dílo trvalé hodnoty, dílo nadčasově krásné a užitečné. Nepochybuji o tom, a z životopisů letošních Blanických rytířů to za chvíli jistě uslyšíme, že praví rytíři jsou zároveň stateční, smělí, pracovití i pokorní. Jejich ocenění má dvojí účel – poděkovat jim samotným za jejich mimořádné skutky a nám ostatním ukázat cestu a smysl lidského konání. Nemusíme být všichni Blanickými rytíři, ale po každém z nás by měla zůstat dobrá stopa na této planetě.
Kdysi jsem si jako student zapsal Schillerův citát o snech mládí, aniž bych tenkrát mohl znát rozměr dospělosti a byl schopen pochopit celé jeho poselství. Nyní, po létech, jsem si ho dovolil doplnit několika verši:

„Měj v úctě sny svého mládí,
až budeš mužem!“
Je příjemné ohlédnout se časem,
porovnat svá zbožná přání
a s úžasem
zjistit, že měli jsme se rádi
a životu že nejsem příliš dlužen.

Tolik má pokorná přímluva k letošnímu udílení titulů Blanický rytíř.

místostarosta města Neveklov

2022

„Tam v hoře blanické spí vojsko, naše spása,“ zpívá v jedné ze svých písní Karel Plíhal, a dodává, že „čas pokročil a my, z krve a masa, čekáme, až nás Blaník spasí“. Pomineme-li další verše písně i vývoj její zápletky, jsou v těchto slovech obsažena dvě hlavní témata blanické pověsti tak, jak je interpretována, třeba i v Divadle Járy Cimrmana. Právě ve hře Blaník tohoto žižkovského ansámblu je široce pojednáno zejména téma rezignace, čekání, až někdo všechno udělá za nás. Samozřejmě, že důležitější je v dnešní době téma naděje. Nikoliv té naděje, že ještě není tak špatně, aby bylo nejhůře, ale naděje ve smyslu očekávání lepších zítřků. Protože zcela jistě nás lepší časy čekají, o tom jsem přesvědčen. Nemůžeme však odevzdaně čekat a musíme opustit svou komfortní zónu, abychom k lepší budoucnosti sami přispěli.

Za několik málo minut či snad desítek minut budeme znát jménem další z blanických rytířů. Další z těch, kteří svou činností, svými skutky a celou svou osobností přispívají k tomu, aby nás skutečně v budoucnu čekalo to lepší. Ale aby zároveň nebylo zapomenuto to negativní, co nás v minulosti i současnosti provází a co prožíváme. Tito noví blaničtí rytíři nebojují ve zbroji a ani nespí v hoře a nečekají na povel, ale i tak často bez bázně a hany vyrážejí do střetnutí s nedokonalostmi lidských činů i lidské paměti a, promiňte mi to klišé, dělají svět lepším.

V letošním roce počet aktivních blanických rytířů z masa a kostí přesáhne sedmdesát. Někteří z tohoto úctyhodného pluku sedí dnes v tomto sále, mnozí již bohužel nejsou mezi námi. Doufejme, že i dnešní nově dekorovaní rytíři budou ve Svatováclavské kanceláři v hoře Blaník na příkaz přednosty kanceláře rytíře Hynka z Michle zapsáni blanickým kronikářem Smilem Flekem z Nohavic dvakrát do patřičných knih a originál, ten bude jistě založen v bezpečí zde nedaleko vlašimského zámku.

V dnešní naprosto bezprecedentní době je třeba, abychom nové blanické rytíře nejen hledali, ale i nacházeli. Jsem si jist, že v tom je ta naděje, naděje, která nám pomůže překonat všechny možné i nemožné nemoci a války, pomůže nám orientovat se ve složité době, kdy válka není vedena jen v zákopech, ale i na sociálních sítích. Naděje je právě v našich blanických rytířích, kteří nám svítí na cestu světlem pravdy a příkladných činů.

Prý by „možná by stálo za to, z nějakého fondu uvolnit peníze a do hory blanické zavést vrtnou sondu, abychom zjistili, že v hoře nikdo není“. Ne, dnes ani nemůže být. Všichni blaničtí rytíři jistě čekají na seznámení se svými novými kolegy zde v okolí. A ono třeba nakonec „nezbude než přiznat, že je všechno naše vina, že i ti spasitelé jsme vlastně my sami“. Snažme se všichni společně o to, abychom v sobě hledali jen to lepší, nepodléhali nejen skepsi, ale ani vylhaným, přehnaným či nepravdivým zprávám, protože stejně jako Karel Plíhal, i já končím toto expozé veršem „je to i na nás zjistit, co v nás vlastně dříme, zdali ti rytíři… anebo jenom drůbky.“

Ve Vlašimi 15. 4. 2022

stostarostka města Votice

2023

Vážené dámy, vážení pánové,

sešli jsme se zde na Velký pátek u příležitosti udělení ocenění Blanický rytíř. V den, který je opředen legendami stejně jako náš kraj, ve kterém žijeme. Kraj blanických rytířů, Podblanicko je kraj oplývající přírodními krásami a bohatou minulostí. Jedná se o oblast geologicky velmi zajímavou a pestrou, vhodnou pro geoturistiku, a proto v roce 2014 získalo toto území titul národní geopark. V jeho srdci se tyčí dvojvrší Velkého a Malého Blaníku, které dalo celému kraji jméno. Velký Blaník je znám především pověstí o spícím vojsku rytířů, kteří mají v nejtěžších chvílích českého národa vyjet z bájné hory na pomoc. Jedním z mravních kodexů rytířů byla štědrost, šlechetné myšlenky a činy, láska k bližním, charita, velkorysost.

„Dneska už žádný rytíři nejsou, že jo, soudruhu řediteli“, ptá se jedna z postav slavného dětského muzikálu „Ať žijí duchové“.

A na to musíme odpověď „ANO“, stále jsou. Jsou zde mezi námi, lidé, kteří v duchu starých rytířských zásad obětavě pracují ve prospěch tohoto kraje bez nároků na odměnu. Jste to vy všichni dnes i dříve nominovaní, kteří jste do dění celého Podblanicka zasáhli a v různých oblastech pomáháte. Každý ve svém oboru jste přínosem pro naši společnost a patří vám naše úcta a poděkování. V dnešní nelehké době, kdy v Evropě řinčí zbraně a drtí nás ekonomická krize, je zapotřebí právě takových lidí jako jste vy. Díky Vám si uvědomujeme, že hodnota člověka není v jeho majetku, ale v jeho srdci a činech. Věřím, že porota měla nelehký úkol vybrat pouze tři, kteří si dnes titul Blanického rytíře domů odnesou.

starostka Sedlce–Prčice

2024

Vážené dámy, vážení pánové,

rok 1999 s sebou přinesl několik veledůležitých okamžiků, situací a mezníků jak pro svět, tak pro Českou republiku. Jedním z nich byl 12. březen, den vstupu České republiky do NATO a druhým, o několik dnů později, první ročník předávání titulu Blanický rytíř. Při tehdejší ceremonii bývalá předsedkyně Senátu Poslanecké sněmovny ČR doktorka Libuše Benešová vyjádřila přání, aby se tato událost stala tradicí.

25 let od vstupu do Nato jsme si připomněli 12. března v rámci nejrůznější akcí. Dnes, na Velký pátek si pak připomínáme nejen samotné 25. výročí od předávání prvních blanických rytířů, ale další blanické rytíře budeme za několik okamžiků znát. A můžeme tak konstatovat, že se přání doktorky Benešové vyplnilo a předávání ocenění je tradicí.

Tato akce je oslavou existence lidí v našem regionu, kteří se dlouhodobě, neúnavně a bez očekávání díků věnují místní historii, přírodě, spolkové činnosti, prostě pracují pro nás všechny kolem. Každoročně mohou spolky, organizace a jednotlivci nominovat ty, o kterých jsou přesvědčeni, že pro náš kraj vykonali a konají něco mimořádného. A každoročně má porota těžký úkol, z nominovaných vybrat ty, kteří si titul Blanického rytíře ze slavnostního udílení odnesou.

Nechtěla bych být v pozici porotců, protože každý z nominovaných má za sebou příběh plný práce a nadšení, které svému oboru věnuje a rozhodnout, čí zásluhy jsou větší, je určitě úkol velice těžký. V minulosti již ocenění nebo ti, kterým bude dnes a v příštích ročnících titul Blanický rytíř předáno, mají zásluhu na tom, že se širší či široká veřejnost dozvídá mnoho nových informací z historie našeho území, informací o přírodě, významných osobnostech nebo událostech, které ovlivnily nebo ještě ovlivňují našeho životy – ne v celostátním měřítku, ale v tom našem, menším a pro nás nesmírně důležitém. Jsou to lidé, kteří organizují a připravují pro širokou veřejnost nejrůznější společenské, kulturní a sportovní akce, podílejí se na práci s dětmi a mládeží…, sepisují informace o dějích a událostech minulých, informace, které by neměly být zapomenuty, prostě dělají to, co dnes už není úplně samozřejmé, dělají to bez očekávání díků či odměn a dělají to pro nás pro všechny. Tito lidé jsou bohatstvím podblanického kraje, jsou solí země, a buďme hrdí, že jich je tolik.

Jménem starostek a starostů obcí a měst našeho krásného kraje děkuji nejen všem oceněným a na ocenění dnes čekajícím, ale i těm, kteří ještě nominováni nebyli a možná ani nikdy nebudou za jejich práci pro nás a pro náš kraj. A věřím, že tradice předávání titulu Blanický rytíř bude pokračovat a za dalších 25 let bude na Velký pátek někdo v těchto či jiných prostorách promlouvat k další generaci milovníků našeho kraje, k dalším rytířům, věřím, že tradice bude pokračovat a lidí se srdcem bude na Podblanicku stále dost.

radní pro oblast životního prostředí a zemědělství Středočeského kraje

2024

Vážené dámy, vážení pánové,

Mám velkou radost, že dnes mohu být u oceňování dalších osobností, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Vždycky mě moc potěší, když vidím, jak se lidé zajímají o svůj kraj a o místa, kde žijí.

Vyhlašování titulu Blanický rytíř začalo už v roce 1999, tedy před čtvrtstoletím. Za tu dobu bylo oceněno několik desítek osobností. Jsou mezi nimi spisovatelé, lidé spojení s divadlem, se zájmem o historii, přírodu, Sokol, lidé se sociálním cítěním, kteří se starají o druhé a organizují spoustu charitativních akcí, a tak bych mohla ještě dlouho pokračovat. Jsou to zkrátka, jak se píše u jedné z minulých nominací, dobré duše. Aktivní lidé plní energie, chuti pomáhat druhým, lidé s touhou být užiteční společnosti. Lidé, kteří mají rádi náš krásný středočeský region, Podblanicko.

Jsou to v přeneseném slova smyslu skutečně rytíři, jak si je představujeme. Moc blahopřeji Blanickým rytířům vybraným za rok 2024 a současně vyzývám veřejnost k nominacím pro další ročník tohoto významného ocenění.